Vzpomínka na Katku Káťa je moje, teda byla – nemůžu si na to pořád zvyknout, že je pryč moje nejlepší kamarádka. Takovou, už nenajdu. My jsme si rozuměly i beze slov, a to možná proto, že jsme měly tak podobný osud v dětství. Pořád mi vrtá hlavou, jestli se jí nedalo nějak pomoci. Podle mě u…