Každý člověk si pod tím pojmem představí partnerskou lásku, ale právě, že to zdaleka nemusí představovat jen tuhle lásku. Velice se pletete, protože ono existuje víc forem lásky. Třeba přátelství je určitý druh lásky. Nebo třeba láska k životu samému, kterou se řídím já. Mateřská láska, kterou já už nikdy nepoznám, i když po ní toužím – protože taková láska taky dává sílu žít, nebo sílu žít pro někoho druhého. Je to podobné jako u partnerů. Pak ještě jsou lásky k přírodě, ke zvířatům, nebo k bohu samému. A Boží láska je ta největší. Tedy láska ničím neomezená láska a nikdy nekončící. Jen Bůh dokáže milovat nás všechny takové, jací jsme. On nás stvořil k obrazu svému a dal nám i svobodnou vůli. On musí udržovat v rovnováze dobro a zlo. Přesto, že žijeme ve světě plném nespravedlnosti, je dobro a zlo v rovnováze. Jinak by byl na světě pěkný chaos.

                                                                                                                                                                                                 Kristina